Myslím, že se více než sluší dát dohromady, co jsme si předsevzali (v mém případě), co jsme překonali (všichni zúčastnění) a co se nám přihodilo během toho krásného červencového měsíce, kdy jsme pokořili Whole30.
Začnu od sebe, jak jistě víte, nechal jsem si změřit některé své údaje před začátkem a také jsem to provedl i na konci. Mimo to přidám další údaje, které s tím jsou spojeny a můžete si udělat nějaký ten závěr sami. Srovnávám také své předsevzetí ze začátku s tím, jak se to vyplnilo do konce a takže pojďme na to:
- Chtěl jsem si trochu víc omezit uzeniny ve svém jídelníčku, ačkoliv kupujeme jen ty kvalitní, stejně jsme jich jedli dost (a slaninu, prostě stejně nikdy neodepíšu, ale přesto…) – nakonec bylo množství omezeno za cenu vyšší kvality, ale přesto to nebylo úplně vyloučení. O to jsem ani neusiloval, ale přesto se tak tedy povedlo. Rozhodně jsem nechodil uždibovat slaninu pokud nebyl enormní hlad a muselo se čekat na hlavní jídlo a nepojídal buřty jen tak pro chuť.
- Méně času se věnovat nákupům a vaření. Nejen, že mi to bere moc času, který potřebuji investovat i jinak a také trochu více zoptimalizovat spotřebu a plýtvání některých surovin, které zapadnou v neustále plné lednici. Za celou dobu Whole30 jsem trávil v průměru v kuchyni 20 minut ráno a 40 minut večer, což při některých časových projektech je vlastně skvělý výsledek (cca 20 minut na chod). Co se týče plýtvání surovinami, k tomu došlo poprvé za celou dobu až poslední den, kdy jsme museli vyhodit dvě avokáda, která byla v moc velkém počtu nakoupena, když pro ně nebyl plán. Bohužel se zkazily dřív než jsem z nich něco mohl udělat a riskovat jsem nechtěl. Zbytek byl do posledního kousku vždy zužitkován.
- Zařadit aktivní sport, tedy alespoň jednu aktivitu denně nad rychlou chůzi, schody a občasný sprint. Co se týče pohybu nakonec vyhrály minimalistické aktivity – tabaty. Občasný sprint i více pohybu než v červnu a dříve tento rok se opravdu dělo a to hlavní díky počasí venku, ale také tomu, že jsem měl zájem. V tom všem budu více pokračovat, abych se dostal ke svým dalším cílům a tedy hlavně tomu lépe vypadat, být silnější a eliminovat případné zdravotní obtíže.
- Zoptimalizovat svůj jídelníček a zjistit, jak na tom vlastně fyzicky jsem a tedy, co a jak mám vylepšit. Optimalizace jídelníčku probíhala postupně a testoval jsem některé dny, jak moc a co si můžu dovolit. (Pauzy mezi chody, množství tuků za den, vlivy většího množství sacharidů). Vše nakonec vedlo k tomu, že množství tuků budu muset mírně navýšit oproti dnům, které jimi neoplývali, ale s přidáním většího množství zeleniny to je ideální kombinace (ztráta tuků, žádné výkyvy energie ani nálady) a postupně asi ještě více přidat s přibývajícím cvičením
- Po dokončení Whole30 do třetice a tentokráte už naposledy otestovat mou sníženou snášenlivost toleranci mléčných produktů. Ode dneška začínám testovat, tedy nejdříve dva tři dny testování s parmezánem, následně s kefírem a poté přijde na řadu gouda, zda se po cestě povede někde zadrhnout, dále nepůjdu a o všem Vám opět dám vědět
- Zdokumentovat mé jídlo, den po dni a podle toho přidat i případně nové recepty. Tak zde je vám snad jasné, že se mi to povedlo do posledního puntíku. Recepty na všechna jídla, která Vás můžou zajímat zde nejsou, ale připraveny jsou a o víkendu spatří světlo světa.
Tak a co mi jinak Whole30 dalo a vzalo? Po pravdě, bylo skvělé mít morální i jinou podporu a hlavně, také velmi silně pletený bič za zády. Protože když jsem ráno napsal, že dnes si dám 2x tabatu, tak jsem ji večer opravdu udělal. Když jsem napsal kolik vypiji vody, hlídal jsem se. S tou vodou je to pro mě velká lekce, myslel jsem si, že piji dostatečně, ale nebyla to pravda. Až nyní jsem si uvědomil, že z velkého hrníčku/poháru se lépe a více pije, zvláště, když si mentálně udržujete jistotu, že máte za den vypít 4-5. Když si u toho dělám i čárky, kolik jsem toho vypil, jde mi to lépe. Zvýšení množství pohybu mě nabudilo, lépe se mi spalo a také jsem měl dobrý pocit, že když jsem si dal ovoce navíc, měl jsem ho kde spotřebovat a nemuselo se tedy ukládat 🙂
No a co se týče váhy a mír? Vlastně jsem spokojen, ale zjistil jsem jednu důležitou věc. Samotným jídlem se člověk dokáže dostat na hranici toho, co je označováno za zdraví bez problematických částí, ten zbytek musí ovlivnit svým životním stylem a to hlavně pohybem.
- Tuky z 24,5 kg klesly na 22,4
- Svaly se zvedly z 32,4 kg na 35,4 kg
- Celková váha z 89,6 kg spadla na 85,6 kg (relativně to je v pořádku, protože jsem byl v obou případech vážen s oblečením, druhé vážení bylo o trochu víc kvůli mokrému oblečení atd.)
- ranní vážení den poté bylo už krásných 83,2 kg
- propad v konfekční velikosti téměř o dvě čísla, různé míry jsem si nezaznamenal
A k tomu všemu navíc přidávám shrnutí od Noemi, které nebudu nijak upravovat, tedy, jak jsem ho dostal, podávám … a musím uznat je velmi obsáhlé a velmi velmi inspirativní.
DŮVODY A MOTIVY
- Obnovení sebedisciplíny.
- Obnovení hormonální rovnováhy.
Jako všichni chci hormony v optimální hladině, aby tělo pracovalo s max. výkonností. Ne vždy jsem se k němu chovala jako k oltáři a nechci, aby mi to vrátilo i s úroky. Navíc se mi objevily pigmentové skvrny v obličeji.
Po cca ¾ roku se mi znovu vyskytla periorální dermatida, byť ve zmenšeném rozsahu. Předešlá byla odstraněna antibiotiky (což není maximum)
Přitahovala mě zvědavost a chuť experimentovat .
MOJE praktické POZNATKY (v níže uvedených „pracovních“ oblastech)
-
„Výživa“
Zjednodušení a jednoduchost
Přiznám se, že ta jednoduchost mě nadchla, ba dokonce plně pohltila. Vše je prostě krásně a přirozeně jednodušší.
Zjednodušení vede k větší efektivnosti. Efektivnost, co do nákladů – nejsou zbytky, event. nepřehání se to s ingredienty (není nutnost –člověku chutná i to prosté, to jednoduché). Efektivnost , co do času (je to rychleji připravené, nemusíte přemýšlet a fantazírovat – co si asi dát a nedat)
Nevadí mi opakující se jídla, nevidím až tak velký rozdíl v jednom či druhém. Prostě je to dobré a to ve všech smyslech, což je fajn pocit.
Uspokojení
Uspokojení v tom, že mě těšilo, že jím správné, kvalitní jídlo a dělám to pro sebe a dělám to dobře.
Nehlad a nutkavé chutě.
Netrpěla jsem vlčím, neovladatelným hladem. Měla jsem ten správný hlad (snědla bych cokoliv, ale toho „správného“ – mojí chybou bylo, že jsem měla pravidelně obrovské pauzy mezi obědem a večeří v 21 hodin).
Neměla jsem nutkavé chutě, s jednou vyjímkou – jednou v noci jsem měla obrovskou chuť na konkrétní typ vína. Typ vína, který za normálních okolností ani nepreferuji, ale byl v lednici (zde prostě vysvětlení nemám). Nelákaly mě „ pochutiny“ mého okolí a to mám velmi „mlsné okolí“, byť to může být zkresleno tím, že ani za normálních okolností nemlsám (vyjímka – někdy mlsám, abych jim udělala radost a tak to dělá radost i mě).
Možná, že jsem měla jednu „výhodu“. Říká se, že všechna neštěstí nepřichází nadarmo. První den se mi odlepila korunka na živém zubu, pan doktor měl dovolenou(celý týden) a já prostě nenašla v sobě odvahu, jít k jinému a dobrovolně jsem trpěla. Byla jsem ráda, že jsem snědla to základní a nic dalšího mě opravdu nelákalo. Možná, že takto striktní týden mě odpomohl od „nejtěžšího“.
Pozn: Nehodnotím svačiny, protože potřebu nesvačím a tato potřeba u mě nevyvstala.
-
„Zvyky“
Jeden za druhý
Potvrdila jsem si, že zvyk lze nahradit jiným. Lépe pokud, špatný zvyk nahradíte dobrým. Zvyky (resp. zlozvyky)mizí a je to tak „nezvykle „SNADNÉ. Psychologicky mě to posilňovalo, že program funguje, že to dělám správně.
Je uváděno , že odstranění zvyku či zavedení dobrého zvyku trvá 21 dní soustavného používání. Během 30 dní Whole 30, je tedy spousta příležitostí nějaké ty zvyky – zlozvyky odstranit. Jsem přesvědčena, že po jednom měsíci, je člověk schopen některé věci plně zautomatizovat a tudíž je automaticky dělá dobře. Udělat si dobré jídlo mi nyní přijde automatické, přijde mi automatické nemyslet na určité „prasečinky“ (termín prasečinky není doufám vulgární, ale zato je široký)
Nedokázala jsem si představit, zaměnění octu – seč je povolen, za citronovou či limetkovou šťávu. Mám ráda kyselou chuť a moje sbírka octů je imponentní . A opravdu to jde.
30 dní bez alkoholu, byť jen příležitostního mi také neznělo přátelsky. Jde to.
Jedna zdánlivá maličkost, na kterou je velmi jednoduché a velmi zrádné opomenout – nedokázala jsem si představit, že nebudu používat žvýkačky . Ano,určitě existují i zdravější varianty žvýkaček( o kolik zdravější?), já mám klasické Daygum a vím, že tam je prostě Aspartam( takže nic moc). Pochopila jsem pravděpodobně, že Aspartam – toto prázdné sladidlo a hlavně nebezpečné- u mě vyvolává „závislost“. Tělo cítí sladké, ale sladké mu dodáno nebylo a tak je tělo“ zblblé“ a chce další a další žvýkačku (Mé vysvětlení je velmi zjednodušené . Pokud mi to bude věděčtěji vysvětleno, ráda se aktualizuji ) . Byla schopna spořádat během krátkého časového okamžiku i celý balíček a to reálně a skoro každodenně. Měla jsem strach, že po nich během programu Whole 30 prostě automaticky bez uvažování sáhnu, prostě ze zvyku . Nestalo se to. V počátku, tj. cca 3 dny jsem se vědomě hlídala a pak už to ani nebylo potřeba (a to jsem je měla neustále kolem sebe). Bezva zjištění.
Mléčné výrobky – mám je ráda a nemám s jejich trávení žádné problémy. Kupodivu mi nechyběly, jen se přiznám parmazán jsem pro jistotu do zásoby nekoupila, tolik jsem si zase nevěřila. Taktéž jsem téměř nenakupovala mandle a ořechy , jsou to velmi „dominantní potraviny“
Regulace porcí a „vnitřní“ regulace
Vím osobně, že jsem schopna jíst více bílkovin než potřebuji ( nekácím stromy, nezvedám obrovské váhy a ani moje kostituce není obrovská). Takže jedna věc na kterou jsem pyšná – celý měsíc dokázala hlídat úroveň bílkovinných porcí dle mých potřeb. Musela jsem se opravdu hlídat, protože maso i vajíčka mám moc ráda. Hlídat znamenalo v mém případě, že jsem často vážila. Bohužel odhad podle velikosti dlaně mi moc nevyhovoval, prostě to není moje měrná jednotka).
Vlastně jsem jedla tak jako když jsem byla malá holčina. Jsem odrostlá na vajíčkách (po pravdě řečeno i na mléku a smetaně- ale to už sem nepatří) a i jako malé se mi líbilo jíst maso BEZ (tj. maso bez chleba, klasické přílohy), to bylo jen u babiček a to bylo moje.
“ Vnitřně“ jsem cítila (a to si nevymýšlím, jen nenacházím výstižnější výraz, jak to popsat- takovou nápovědou od těla ) , že by mi větší bílkovinné porce „tížily“ či se mi špatně trávily. Závěr je takový, že jsem to asi dělala správně.
Další adeptem k regulaci byla u mě zelenina, resp. nalezení optimální porce zeleniny.
Zejména v prní polovině Whole 30 (odmyslím si nyní první „zubní“ týden) jsem to s porcemi zeleniny přeháněla – záměrně i vinou mého okolí. Záměrně – abych já chudinka náhodou neměla hlad, abych byla sytá, abych toho měla více na talíři. Vina mého okolí spočívá v tom, že všichni mají ty“ dobré, zdravé „ saláty tak rádi, ale zrovna dneska…, takže jsem ty dobré, zdravé saláty vědomě zachraňovala před zkázou (osobně již ochucený z ledničky druhý den nejím a bylo mi to líto jej vyhazovat.) Výsledek je takový, že jsem byla králíkem – pokusným a i doslova. Králíkům se občas nafoukne bříško a tak i já jsem měla to krásně a nepříjemně nafouklé bříško touto zdravou zeleninou. Pak jsem se na okolí „vykašlala“ a oni se mi ty porce nějak samy zmenšily. Jsem za to vděčná.
3. „Pohyb“
Absolutní nechuť ke cvičení
Je to nepříjemný pocit, prostě je to těžké se přemluvit k cvičení. Setkala jsem se s ním počátečním období. Je to, o to komplikovanější, že tento stav byl doprovázen ztrátou síly i zhoršením rovnováhy
Dočasná ztráta síly ve cvičení
V počátečním období, překonala jsem ji navýšením tuků. Nyní tento pocit nemám vůbec, subjektivně se cítím silnější. Síla se mi vrátila dříve než rovnováha.
Zhoršení rovnováhy (balancu)
Pozorovala jsem opět v prní polovině , např. při cvičení jogy
Přidaná příjemná hodnota
Vydržím déle s dechem
4. „Koncentrace, myšlení, uvažování“
Ztráta koncentrace,“ myšlenková mlha“, zapomínání
V prvním období velmi pravidelná ztráta koncentrace, mohdy pocit myšlenkové mlhy a otupené smysly (př. večer se mi špatně četly noviny, prostě drobná písmenka – pocit poklesu ostrosti zraku- brala jsem si lupu). Několikrát se mi stalo, že jsem zapoměla, že jsem něco, již udělala.
Vyšší pocit agresivity (pozitivní i negativní)
Jeden den byl hodně a hodně napjatý- tím se chlubit nebudu. Obecně jsem znatelně méně nakloněna kompromisům. Nemám náladu poslouchat malicherné věci a i to dávám najevo (to mi zase tak ani moc nevadí). Pokud mám být diplomatičtější, musím se k tomu více „nutit“.
Pocit únavy, spánek
Pocitu ranní únavy se mi nepodařilo plně zbavit.
Několikrát jsem i zaspala a bohužel ráno se neprobouzím plná energie, musím se tzv. „probudit“ a pak je to OK. Spím sice lépe, více, ale těžce. (Tady mi to prostě skřípe )
5. „Okolí“
Mám vycvičené okolí , co do tolerance a respektu individuální volby. Jako já respektuji plně jejich volby, oni respektují moje. A to další, širší okolí, pokud by mě z tohoto hlediska nerespektovalo, tak mě až tak moc neovlivní a netrápí.
Osobně by se mi aperitiv se skleničkou vína, líbil více. Voda s citronem, také není v parném počasí špatným řešením a je to jen zvyk.
Co je nejtěžší?
Položte mi otázku, co bylo nejtěžší. Nejtěžší, je mít k dispozici kvalitní „primární materiál“. Mám to štěstí, že jej mám k dispozici poměrně snadno ( vyjímka jsou ryby, to se asi úplně nikdy nepodaří, v každém případě s rybami to je prostě zapeklité)
Co mě nejvíce omezovalo?
Jednoznačně snídaně. Jsem přesvědčena, že jsem se i stresovala, abych hned, resp. skoro hned ráno snídala, abych ji stihla atd. a dobrovolně jsem si tak ukrajovala ze spánku. Dalo by se říce, ne vždy jsem si mohla plně vychutnat toto jídlo
Výsledky
Hlavní
(vzledem k úvodní motivaci)
- Sebedisciplína – dosaženo a psycholigický zasloužený bonus „ dokázala jsem to“
- Hormonální rovnováha – nemám žádná měření či rozbory, ale jsem přesvědčena, že k jejímu obnovení je potřeba delšího období. Mé pigmentové skvrny ( dle mého subjektivního názoru) – jsem trošku méně „špinavá“. Objektivní důkaz je těžké mít, neboť nevěřím tomu, že by se mi podařilo vytvořit foto před/po za stejných světelných a jiných podmínek, protože nežijeme v podmínkách laboratorních. Každopádně se nezvětšily a ani neztmavly, což samo o sobě trošku pozitivní je.
- Z periorální dermatidy (byť z soft formy , mám 1%- pozor nepoužila jsem žádnou lékárenské preparáty)
- Experimentování – má vždy punc přitažlivosti a navíc i „obohacení se“, beru jej jako nezbytnou součást lidkého bytí. Jednoznačně dosaženo.
Vedlejší
- Nemám již cca 14 dní lupy
- Zhubla jsem (neměla jsem to v úmyslu, protože to nepotřebuji, ale ješitně mi to udělalo radost, neboť jsou to 2 kg a pozor jsou to 2cm v pase , ostatní míry se nezměnily, takže to nebylo ze svalů – co více si přát)
A co dále?
V jednom reportu Mirek pokládal otázku co poté? Já to vím a z ohledem na zvovupřečtení knihy a na svoji touhu po hormonální rovnováze jsem se rozhodla, že budu pokračovat dále, vlastně již pokračuji. Pokračovat budu do 31. srpna 2014.
Můj celkový názor na program Whole je kladný, jsem přesvědčena, že pokud je člověk v jeho doržování čestný a upřímný, výsledky se dostaví. Chce to jen trpělivost (a nejen v mém případě).
Dále s určitou změnou personalizovanou (tj. po vyhodnocení chyb a zapracování změn)
Jedná se o změnu, pro mě přirozenější.
Budu dodržovat 3 jídla, nebudu však prní jídlo, vší silou, dávat do ranních hodin (Chybně jsem si vsugerovala, že snídaně je prostě brzy ráno. Vědomě jsem se kvůli snídani snažila probouzet dřive a nebylo to ono. Jsem přesvědčena, že jsem dělala chybu). Hartwigovi sami hovoří o 3 hlavních jídlech (ne snídaně, oběd,…, a zdůrazňují řízení se pocitem přirozeného hladu – moje nepozornost při čtení knihy). Zároveň tím zamezím i velké pauze mezi obědem a večeří, pardon 2. a 3. jídlem.
Pokud jím pozdě večer, málo kdy mám (pokud jsem dostatečně večeřela) hned ráno hlad. Navíc fyzicky náročně nepracuji, tudíž tak velkou bezprostřední ranní dávku „ energie“ nemám zapotřebí.
Můj plán je následující – 1. jídlo cca 12 hodin, 2. cca 16 hodin, 3. cca 21 hodin.
Aplikovala jsem to 31. července a je to lepší (vzhledem k mým potřebám a z technických a organizačních důvodů)
Doporučení
(já to sice hned úvodem neudělala a je to škoda)
Jedno přečtení knihy“ Jídlo na prvním místě“ předem prostě nestačí. Jsem přesvědčena, že nikomu (čest vyjímkám expertům na endokrinní systém, biochemikům apod.) Číst knihu ne 3 krát, alei 4 krát – to aby nám došly souvislosti a lépe si je mozek zafixoval a to uvědomění – vím proč, výrazně usnadní každodenní chování a rozhodování.
Zakoupení si kvalitního rybího oleje či oleje z tresčích jater, názvů je více (už jsem to udělala, i když mi tak strašně nechutná).
A na tato polepšení a vylepšení mám mé druhé Whole 30.
