Moc často se nestává, že bych pro recept vyžadoval speciální pomůcku či surovinu, kterou by bylo těžké sehnat. Tento příklad však dokazuje, že ne vždy to je tak snadné a ne vždy se dá citron nahradit cibulí po babicovsku. Pro následující recept budete potřebovat pár věcí a zavázat se, že se o nastěhované mazlíčky budete pečlivě starat. Odměnou Vám budou stále produkovat lahodný kefír až do konce věků (rozuměj, dokud je nevyhladovíte či nepošlete o dům dál). Výhodou je, že jak jednou začnete, můžete takto nakazit řadu svých přátel a rozšířit svou koloniii, nejen po městě, státu, ale být celosvětovými osidlovateli. Ale teď vážně, budete potřebovat nádobu, nejlépe skleněnou či plastovou o objemu asi litr. Dále pak síto, nemusí být úplně jemné, ale pokud možno plastové a také dřevěnou nebo plastovou vařečku. Poté už jen získat odněkud kefírové zrno (kefírovou kulturu/tibetskou houbu) – třeba Vám ji můžu poslat já a začít experimentovat. Návodů jak se chovat ke kefíru najdete mnoho, já jsem si tak nějak došel k vlastnímu, který se mi osvědčil. Můžete si najít jinou rutinu, jiný postup, ale probiotika, které dostanete z každé porce kefíru, který si doma uděláte Vám jedině můžou pomoci. Pokud jste ho nikdy neviděli, vypadá jako květák, je pružný, savý a jedná se o proměnlivé společenství mikroorganismů – tedy tím, čím ho a jak budete krmit si můžete vytvořit svoji vlastní unikátní kolonii. Perfektní studnice znalostí a pěkné vysvětlení najdete na blogu Zkvašeno pod odkazem zde.

Čas receptu: příprava 10 minut, odstátí 1-2 dny

Suroviny na 500 ml:

• hrst kefírové kultury
• 500 ml kokosového mléka – musí být dosti řídké (doporučuji si dělat vlastní nebo bez zahušťovadel – viz zde)
• nástroje:
• konvice, či sklenice o objemu větším než ¾ litru – z plastu, porcelánu či skla
• lžíce nebo vařečka na míchání (na materiálu až tolik nesejde)
• větší spíše hrubé síto
• mísa, na kterou jde položit ono síto
• láhev na slití hotového kefíru

Postup:

1. Když dostanete kulturu, propláchněte ji opatrně vlažnou filtrovanou (!) vodou a nechte okapat.
2. Do nádoby dejte kulturu a zalijte ji vlažným nebo studeným kokosovým mlékem (pokud je moc husté, rozřeďte vodou – kefír výrazně zahustí a chemická mléka jdou výrazně chuťově poznat)
3. Něčím zakryjte, aby se nedostal dovnitř hmyz, plísně, prach či další možné kontaminační zdroje, (například ideální jsou konvice s plastovým víkem)
4. Nechte odstát 1-2 dny v pokojové teplotě, mimo sluneční svit a jednou, dvakrát za den promíchejte.
5. Následně vše vlijte přes síto do mísy a vařečkou (dřevo nebo plast, určitě ne kov) propasírujte vše do mísy, opatrně, kefírové zrna propasírovat nechcete.
6. Z mísy přelijte kefír do lahve, kterou uložte do lednice.
7. Mírně si propláchněte konvici (pořádně ji vymyji podle míry nánosu na stěnách, ale asi tak co třetí kefírový cyklus), propláchněte studenou či vlažnou vodou kulturu a vložte zpět. – Opakujte od kroku 2.

Míra kyselosti kefíru záleží na tom, zda na něj svítilo sluníčko, jak dlouho jste ho nechali odstát a kolik kultury jste tam měli a jaká byla teplota. Tedy, pokud se Vám zdá, že je na Vás moc kyselé, uberte z času či množství zrn. Postupně, pokud Vám kultura roste, tak ji velké kusy můžete zlikvidovat a nechat ten zbytek postupně dorůstat. Pokud se vám zdá množství kefíru co den a půl/dva moc velké, můžete dát méně mléka, ale musíte taky zkrátit čas, který kefíru dáte. Je to prostě o Vašem otestování. Pokud Vám někdy kefír moc zapáchá a chuťově není dobrý (moc hořký, moc kyselý, má nějaké zabarvení) normálně ho vylijte, neriskujte kontaminaci a špatné zažívání.

A ještě jedno upozornění, kefír nemusí mít dostatek cukru v kokosovém mléce (tedy to co konzumuje a přeměňuje dále) a tedy pokud ho budete jako já nechávat 1,5 – 2 dny, může hladovět. Proto ho asi jednou za dva týdny prostě dám na dva, tři cykly do normálního, plnotučného mléka – vždy mezi změnou mléka pořádně a pečlivě vymývám vše, aby nezůstaly stopy kravského/kozího/ovčího mléka v kokosovém. Další možností je dát jej do smetany, kdy Vám vznikne výraznější kysaná smetana, avšak obnova se provede mnohem rychleji. Výhodou je, že kefír konzumuje laktózu (tedy mléčný cukr) a proto výsledek, který je perlivý, mírně kyselý a alkoholický je vhodný a často i velmi dobře tolerovaný jedinci s nesnášenlivostí k laktóze. Avšak stále s ním budou mít problémy lidé alergičtí či nesnášenliví na mléčnou bílkovinu – to však u kokosového kefíru vůbec nehrozí, poněvadž neobsahuje ani jedno ze zmíněných. Perfektní náhrada drahých probiotik a možnost jak do sebe rychle a snadno dostat téměř bez velkého úsilí právě ony vhodné kultury.