Původně jsem plánoval jít na kurz Thajské a laoské kuchyně pod vedením kuchařky ze Sabaidy, kde jsme pár týdnů předtím byli na jídlo, ale protože se dvakrát kurz zrušil a v dalším termínu mi přesahoval do jiných plánů, rozhodl jsem se na posledni chvíli, že přece jen zkusím to Sushi, které mám jinak velice rád. Trochu mě mrzí jedna věc, ačkoliv v té době jsme ještě nezkoušeli plné paleo, připadal jsem si, že hodně podvádím, protože psychicky jsem byl připravený a prostě sníst tolik rýže a dalších dobrot, tomu se prostě nedalo odolat.
Kurz se odehrával v sobotu od 11 hodin a konec nebyl v popisku definován, nakonec se protáhl až do pěti hodin a velice mile mě překvapil, ale nepředbíhejme tedy.
Došel jsem do studia, cesta snadno najitelná, na zastávce Grohova (směr Konečného náměstí), vystoupíte a dáte se po ulici Pekárenské (či-li doprava od šaliny) a po pár desítkách metrů dorazíte k cíli (dům čislo 6), vstoupíte do dvora, dvakrát zahnete doprava a po schodech dolů a už Vás uvítají milí lidé a koukáte do kuchyně. Mě uvítala první paní, která tam uklízela, žehlila a měla spoustu dalších velice důležitých funkcí, bohužel (!!!) jsem zapomněl jméno, sundal jsem oblečení a vyrazil si sednout už k prvním příchozím. Dostal jsem hned nabídku horkých nápojů, vzal jsem si vznikající čaj od Twiningse, jahodovo mangový. Počkali jsme na všechny ostatní účastníky, včetně mě nás nakonec bylo 7 a když dorazil poslední člověk, představili nám kuchaře – Radim jakožto místní šéfkuchař a Peter Molnár z Sushi Ya, jako sushi master. Spousta úsměvů, umytí rukou a první zajímavé informace následovaly.
Rozdělili jsme se do skupinek a já jsem chtěl být sám, tak jsem nakonec i sám byl. První část, byla hlavně o zajímavostech a přípravě rýže a omelety Tamago, kterou následně budeme používat později při přípravě sushi. K rýži jsme dostali dosti informací, kde ji koupit, za kolik a doporučení, kterou používat. Následně kolikrát promýt (4x a více dokud je stále nějaký škrob, ale ne moc) a jak dlouho vařit. Po uvaření se pak smíchá se směsí podle receptu a používá se.
Omeleta Tamago se připravuje na speciální hranaté pánvičce a roluje se, takže se první pripraví suroviny, následně správný Japonec vše procedí, protože nechce blanky zárodků ve své omeletě a pak se natře pánvička olejem a jde se smažit a rolovat, až se asi tak 6-7x přeroluje, odloží se odpočinout a mezi papírové utěrky se vloží, pěkně rohožkou na rolování vymačká a vytvaruje a položí se na ni závaží a nechá bokem vychladnout. Během této lekce jsme už postupně dostali první sklenku suchého vína, protože nejlépe se ochutnává po suchém (kyselost) a někteří také už zpočátku testovali chutě surovin. Následovala první práce s masem, viděli jsme pěkné kousky lososa a tuňáka, naučili se jak správně krájet a jaké kousky používat na které sushi a následně z tuňáčka udělali tataráček.
Během naší přípravy tataráku pan šéfkuchař Radim připravoval tempurované krevety. Jiné krevety jsme si předtím sami oloupali a nabodli na špejle a dali vařit, abychom mohli použít na sushi. A když bylo dílo hotovo tak jsme poprvé usedli a dali se do jídla, pravda bylo již vcelku pozdě, ale rozhodně to za to stálo.
No a po jídle, dalším vínku a malé pauzičce jsme se dali do první přípravy surovin na sushi. Celá cesta až do tohoto bodu trvala vcelku dlouho, ale musím říct vůbec jsem se nenudil, stále bylo na co koukat, co poslouchat a taky nás čekalo príma překvapení – podruhé v životě a dokonce obojí ve stejný den jsem jedl Guacamole. Takže bylo nám řečeno jak Japonci jí okurky (bez semínek). Nakrájeli jsme si masíčko na různé druhy sushi a začali připravovat, máčeli si ruce v octové vodě, aby se na nás nelepila rýže a mačkali pěkně kousky k sobě. Jak jde vidět na obrázku dole, už jsem popíjel růžové víno. Následovala lekce válení rolek, krájení a servírování a musím říct, že mi to nakonec přišlo úplně jednoduché, snadné, jediná opravdu těžké práce kolem toho byla, trefit přísady uvnitř na střed, aby to vypadalo nakonec prima, ale to se prostě trénuje roky, takže se mi povedly jen některé. Ale i tak to za to stálo, velice nezvyklé ze začátku, ale namíchal jsem si oblíbené kombinace a tak nám to potom chutnalo.
No a ve výsledku jsme dali všechno co jsme si domů nechtěli odnést dohromady a pěkně se naládovali. Předvedeno nám ještě bylo jak udělat Teriyaki omáčku a jak udělat takový kornoutek, ve stylu sushi fastfoodu, který se normálně prodává na ulici a šlo se jíst.
Takže jak vidíte, kurz byl docela dosti dlouhý ve skvělé společnosti, které bych (pokud to bude někdy číst) chtěl poděkovat a hlavně kuchařům za hodnotné a pěkně podané rady, tipy a zlepšováky (například poklepávání nože, aby stekla voda). Určitě si dám ještě nějaké další kurzy až mě zase něco nadchne a budou peníze navíc 🙂 No a taky přišla super služba zákazníkům, pro ty, kteří chtěli dále pokračovat doma v přípravě sushi si mohli koupit krabičky, za bratru 650,-, které obsahovaly všechny nutné věci – rýže, wasabi, zázvor, rohožku, řasy, ocet atd. a tak tímpádem nemuseli vůbec lítat a shánět později. Cena mi přijde vcelku férová bez nějaké marže.
No a pomalu se dostáváme od zážitku k hodnocení:
Na obecné úrovni musím říct, že kuchyně je hezky vybavena, nejen nástroji, ale i surovinami. Kuchaři se předvedli jako znalci jídla a svého oboru, takže byla radost s nimi spolupracovat. Uvolněná atmosféra v přátelském duchu v dobře umístěné kuchyni (snadná dostupnost a přehlednost). Možnosti občerstvení velice široké a samozřejmě jsme si také mohli své produkty odnést domů a to i co se týče surovin, které nám zůstaly. Takže v ceně kurzu nejsou jen znalosti a suroviny, ale také i okolní servis a možnost dozvědět se informace o jiných tématech.
A ke kurzu:
++ široké znalosti obou kuchařů, které nám předávali ve velice dobré náladě a se spoustou úsměvů
+ praktické rady a velice efektivní pomoc při práci (a nejen k danému tématu)
+ veliký obsahový záběr kurzu, od příprav, základních surovin až po složitější rolky
– chtělo by to zástěnu nebo dveře směrem od kuchyně, protože tak jak mi po smažení smrděla bunda, to se mi ještě nestalo
Mé hodnocení tedy 4,5/5 – nechávám si hlavně rezervu na další kurzy a taky, jedna technická chybička, které může být samozřejmě jen subjektivní.
Jen tak dále Divoká vařečko, těším se na příští návštěvu!
Nejsem moc konvenční a tradice oslavující člověk. Na Štědrý den jsem chtěl jako vždy vyzkoušet něco trochu jiného. Nakonec to vše skončilo steakem z tuňáka, obaleném v sezamu a k tomu mandarinková omáčka. Nebyla to však obyčejná omáčka, byl v ní taky zázvor, chilli a pěkně pálila, aby vytáhla chuť masa. K tomu všemu bramborový salát, kde tradiční obměna proběhla akorát u brambor, kde jsem použil batáty namísto normálních. Trochu jsem je předpekl a poté oloupal a nakrájel. V salátu jsem měl šunku, jablka, nakládanou zeleninu (cibule, okurky, hrášek, mrkev) a hodně majonézy. Tak se pojďme podívat na to, jak jsem to připravil…
