Nemusím Vám snad vykládat, že je paleo relativně dražší než běžný typ stravování. Ale možná potřebujete důkaz, protože si to sami nesledujete a doteď jste ani netušili, že by tomu tak mohlo být. Ačkoliv je to jeden z nejčastěji řešených mýtů – hned poté, že naši předci umírali ve třiceti, že jíme jen maso a že dneska bychom jejich životním stylem nedokázali žít, vždyť bychom nic neulovili a ani ti mamuti už nejsou.

Moje osobní zkušenost je taková, že jsem nebyl nikdy osobou, která by výrazně šetřila na jídle. Dovolil jsem si co jsem chtěl, nehleděl jsem na slevy a rozhodně je nevyhledával, a tak přechod na kvalitnější suroviny nebyl až tak drasticky rozdílný. První měsíce jsem vysledoval, že nárůst výdajů byl kolem 20% a po pár dalších měsících se srovnal na původní hladinu. Důvodem bylo to, že jsem ze začátku nenakupoval tak chytře, ale prostě impulzivně. Malá balení, když jsem něco potřeboval a nehleděl jsem (ani jsem vlastně moc neměl s čím srovnávat) na to kolik co stojí. Po pár měsících jsem už měl přehled, kolik jsem za co ochotný dát, našel jsem si lepší zdroje a začal se soustředit na ty parametry jídla, které jsou podle mě nejdůležitější.

Jak již napovídá číslovka jedna, chci se tomuto tématu věnovat trochu více a pomoci Vám, kteří máte zájem načerpat nějaké tipy

Pokud se chcete dozvědět více …

Maso, vnitřnosti, živočišné produkty – snažím se je mít co nejkvalitnější, zde tedy dochází k největšímu nárůstu nákladů. Konvenčně chované maso je levné, ale také kvalitou se nedá srovnávat. Pokud bych do toho ještě zamíchal ty podlé masné polotovary – tedy vodou napuštěné maso, přimíchané další látky ať už na zdravou barvu, chuť či delší výdrž ve výsledku velmi prodraží onen produkt. Protože po vypečení, Vám třeba půlka váhy zmizí a tedy dostanete se na velmi vysokou cenu, za to co jste si koupili. Nemluvě o aspektu toho, co vlastně dané zvířátko jedlo (tedy co se v něm uložilo – převážně v jeho tuku) a zda nepotřebovalo antibiotika (protože zvíře co se nehýbe, jí špatnou stravu a stojí ve fekáliích potřebuje trochu více podpořit imunitu) a jak moc vystresované bylo ať už během života či při smrti. Preference masa a vnitřností  a živočišných produktů tedy u mě dosahuje nejvyšší důležitosti – a tak by to mělo být i u Vás. Konzumujeme jich velké množství a proto by měly být kvalitní. V Česku to není tak rozšířené, ale část produkce, kterou můžete zakoupit je opravdu krmena trávou, byla ve volné přírodě či na volných pastvinách a nedostala nic víc, než co by tam našla. Takové maso obvykle stojí hodně peněz, ale za to více a lépe nasytí (lepší poměr omega3/6, bez různých nebezpečných příměsí, bohatší chuť u stařeného masa, atd.). Teď přijde na řadu pár mých osobních  tipů, víc najdete zde. Pokud si nebudete objednávat z větších farem jako například Sasov, či nemáte možnost navštěvovat pravidelně v Brně MyFoodMarket, Mikrofarma či v různých městech Sklizeno, stále je možnost si dohledat farmu a objednat si přímo tam. Většina nabízí i závozy či možnost skloubit nějak dopravu, pokud sami nemůžete přijet.

Ryby – jakožto zdroj bohatý na omega-3 jsou velmi vítané v jídelníčku, ale není to samozřejmě jediný důvod. V Rámci omezování nákladů se však musí omezit četnost a zauvažovat nad tím, zda není vhodnější rybí olej suplementovat (tedy jako doplněk stravy) namísto velkých nákladů spojených s čerstvými rybami. Pokud se volí v konzervě, pak tedy ty z volných rybolovů a z méně znečištěných lokací. Takovéto produkty mají označení (ať už islandské logo odpovědných rybolovů (IRF), Doplhin Safe či další, více zde) o šetrném rybolovu. Označení lokalit poté naznačí, zda nemohlo dojít k nějaké kontaminaci. Ale upřímně si myslím, že pokud nekonzumujete po kilech velké ryby typu žraloka, tuňáka či mečouna, tak se vlastně ani nemusíte moc bát případných uložených látek (a ono prý i u té rtuti to není tak ožehavé, jak se myslelo, tak kdo ví). Pozor si také dávat na to jaký olej je použit na nakládání daných rybiček či produktů.

Vejce – u těch jsem se rozhodl pro kompromis. Pokud nejsou po ruce domácí či za rozumnou cenu dostupné podobně kvalitní vejce – jsem ochotný si koupit i konvenčně chované, avšak téměř nikdy klecové (označení 3). Alespoň z volného výběhu (tedy označení 2) a nejlépe z volného výběhu (označení 1) až po v souladu s ekologickým zemědělstvím vyprodukované (označení 0). Můj kompromis zde spočívá v tom, že se vyhýbám vejci, které jednoznačně producent označil jako cereální, zlaté či podobné šmejdy, které krmí obilím a tedy dost toho i ve vejci zůstane. Přidaná hodnota některých vajec je v tom, že obsahují přidanou omega-3 (které potřebujeme dostatek) a minerální látky (selen a další) vitamíny (K, D a další), atd. Pomoct k tomu najít kvalitní vejce Vám může mapa vajec.

Tuky – zde opět vítězí kvalita. Tuků do sebe musíme dostat velké množství, protože je to náš hlavní zdroj energie. Pokud se bavíme o stravě na rozpočet, určitě se budeme muset omezit – tedy žádný drahý avokádový olej, ale spíše samotná avokáda, žádný drahý ořechový olej ani vlastní ořechy – spíše zde budeme volit levná semínka s lepším obsahem vhodných živin. Ačkoliv jsem zmiňoval již živočišnou produkci výše – je potřeba zmínit levné alternativy, avšak opět si musíte dohlédnout na kvalitu výrobku – tedy sádla ze všech různých zvířat (pozor, občas kvůli krémovitosti při škvaření obsahují mléko), másla z produkce volně pasených kraviček. K tomu kvalitní virgin olivový olej a drahý, ale přesto velmi hodnotný a řekl bych, esenciální, kokosový olej a úplně si vystačíte.

Zelenina a ovoce – pokud nemáte možnost vypěstovat si sami, či nakoupit na trzích kvalitní lokální produkci, nemáte potom už moc možností co udělat – a tedy nakoupit v prodejních řetězcích. Většina zeleniny a ovoce se dá koupit ve velmi slušné kvalitě (a brněnský trh budiž důkazem toho, že se tam hojně prodávají stejné věci za podobnou cenu jako v hyper/super-marketech) a bez toho, abyste se museli nějak obávat. Prohlédněte si kvalitu produktu, podívejte se odkud je a pokud to není až nějak šíleně z daleko v rámci sezóny, tak si vyberte, zaplaťte a doma omyjte. Samozřejmě, že vhodnější je samostatná produkce, kdy si ovlivníte téměř všechny aspekty a snížíte cenu skoro na minimum, ale na druhou stranu musíte k tomu mít prostor, čas a energii. Obecně preferují domácí produkci (a to ať už vlastní či v rámci směny), poté lokální produkci z trhů či přímo od producentů a poté až obchoďáky. Doma si pořádně produkci omýt a očistit a vše by mělo být v pořádku. Jen pro Vaše překvapení, či přehled – nejvíce pesticidů se používá při produkci jablek, jahod, hroznů, špenátu, paprik a okurek a nejméně například u avokád, ananasu, manga, sladkých brambor, cibule a zelí. Více zde.

Ostatní – houby, dochucovadla, sladidla a další. Ano, budete je používat, ale levnější stejně nebudou, i když jste se je naučili si již sami vyrábět. Uvidíme, kam se nám povede tuto položku stlačit, ale řekl bych, že to žádná síla nebude – možná spíše zde načerpáte nějaké rady či ingredience co neznáte.

No a vzhledem k tomu, že jsme si probrali tedy většinu surovin se kterými se musí nakládat. Stojí za zmínku o co mi zde vlastně půjde – tedy jaké jsou cíle.

Začal bych tedy nejdříve trochu nadsazenými cíli, abychom se do nich případně vlezli a uvidíme kam nás to celé přivede. Vycházejme tedy z toho, že Řekněme tedy, že chceme:

• stlačit náklady na stravu 1 osoby na 4 tisíce českých korun za měsíc, což tedy činí krásných 133 korun na osobu / den
• snížit časovou náročnost jídla na co nejnižší možnou míru
• zachovat kvalitní, vyrovnanou stravu s dostatečným množstvím živin a přitom určitou variabilitou (tedy prostě ne jen samé vejce a játra)

Pokud Vás napadá něco, co byste zde rádi viděli, co byste ode mě vyzvěděli, dejte vědět!