Takže jsem se rozhodl vyzkoušet něco, co mě lákalo delší dobu. Ačkoliv jsem kurz absolvoval již nějaký ten pátek zpátky, podávám report až dnes. Lákalo mě totiž jít na kurz cvičení s kettlebell, protože jsem chtěl vědět, jak bych měl správně cvičit s touto pomůckou. Pokud nevíte, co to je kettlebell, jedná se česky zvanou cvičební pomůcku – bulinu. Tvarem připomínající dělovou kouli a držadlem je vhodná jako činka pro velké množství cviků a něco více o její historii a jak se dostala k nám můžete najít také na stránkách KB5.cz.

Proč jsem si vybral zrovna KB5? Možná právě díky toho, jak český zakladatel Pavel Macek reaguje na twitteru, či jak mi připadají zajímaví lidé kolem. Ale nakonec rozhodující byli dva fanoušci mého blogu, kteří mě tak nějak nakopli si to vyzkoušet naživo. Michal, je běžným čtenářem, se kterým jsem se chtěl seznámit a Martin, je kamarád mého bývalého kolegy a jeden z těch co stojí za novým gymem v Kuřimi. A protože se sobotní kurz odehrával v novém gymu (prostě se tomu nedá až tak říct tělocvična, cvičí se tam přece jen i duch a nevypadá prostě jako běžná vize tělocvičny, kterou máme) v Brně, šlo se na věc.

Jaká byla moje očekávání? Rozhodně jsem věděl, že to pro mě bude velmi těžký kurz. Mívám docela problémy s koordinací pohybů u složitějších cviků, hodně všechno tahám přes ramena a ruce, protože to jsou poslední místa, kde mi zůstala síla a tak tedy vím, že výchozí pozice je pro mě složitější než pro jiné. Chtěl jsem se dozvědět něco více o tom, jak bych mohl s kettlebellem cvičit doma či kde bych mohl následně chodit trénovat. Není možná ani velkým překvapením, že bez velkého dotazování se mi odpovědi na vše dostalo, ale vše bylo v hodně přátelské a uvodlněné formě, přitom velmi odborně podáno. A tedy chtěl bych pronést velký dík slovenskému parťákovi Michalovi (jiný než ten výše zmíněný, prostě náhodný sparring partner, kterého jsem dostal) a také našim cvičitelům Pavlovi Konvalinovi a Romanovi Čuperovi, se všemi třemi se můžete sethat v Brně při tréninku. Ujasnil jsem si, co je potřeba, kde jsou mé zásadní mezery, bez jejichž vylepšení nemá smysl se pouštět do nákupu velkého kettlebellu, ani se nijak přepínat a přehánět to s přílišnou aktivitou.

Tělocvična/Gym – Brno, Poděbradova 99 – jak jsem již zmiňoval, místo, kde se tréninky odehrávají je relativně nové a hezky zařízené, funkční minimalismus, nic víc snad ani není třeba. Nachází se v klidné části Králova pole v nízké zástavbě ulice Poděbradovy. Číslo popisné 99, pěkně ve dvoře místního domku. Vše co potřebujete je na místě, výhled z okna poté odhalí směrem přes dětské hřiště obchodní centrum Králova pole. Dostupnost z centra přívětivá, nějakých těch asi zhruba 10 minut tramvají číslo 1 z hlavního nádraží na zastávku Kartouzská, poté pěšky dolů z kopce po ulici Antonína Macka, zahnout doprava a asi tak třetí dům je již konečná zastávka. Na podlaze absorpční materiál pro jemnější dopady, ale také aby nezanechával šmouhy z kettlebelů při různém potahování a přesouvání no a samozřejmě taky prostě pro celkově příjemnější cvičení. Hygienické zázemí na místě, nemluvě ani o občerstvení v podobě kávy, čaje, vody a občas i dalších drobností.

Kurz – trval pět hodin s tím, že byl proložen občasnými pauzami a na konci očekávaná Q&A session, tedy možnost zeptat se na doplňující dotazy. Během celého kurzu byl odborný výklad a případné korekce nešvarů v každé trénované fázi. Ad hoc, tedy dle potřeby, se přidaly i další úkony, které měly pomoci či dovysvětlit, jak bychom měli vše vykonávat správně. Pro mě bylo hodně oči otevírající to, že swing (jeden ze dvou hlavních cviků, které jsme se naučili) je vlastně takovým stavebním kamenem pro vše další. A je tedy nutné se jej naučit pořádně a zažít si ho, protože od něj se pak odvíjí vše další. Hned ze začátku nám byly osvětleny správné pozice pro odpočívání, ať tedy hluboký dřep, klek či leh na předloktí, vše pro lepší pocit nejen náš, ale i našich zad a vhodnou pozici, tedy dost změna pro držení těla většiny z nás, kteří jsem tam posedávali a polehávali v očekávání toho co přijde.
V první fázi jsme se naučili jak správně strečovat, tedy protahovat, nejen hamstringy s pomocí řemene/ručníku, ale také další partie. Důležitý, jako u celého cvičení je zde dech a nepřepínat se, aby to vypadalo dobře, ale aby vše bylo jaké funkci má sloužit – tedy protáhnutí. Kombinace tří strečů, které jsme se naučili prakticky stačí na celkové protáhnutí všech partií, které využijeme a samotný tzv. preclík, dokáže protáhnout většinu partií sám.

TGU

V druhé části jsme se začali seznamovat s Turkish Get-up (TGU) cvikem, tedy zvednutí se z lehuna zemi se zátěží až do stoje se zátěží nad hlavou a to jen v pouhých 10 oddělených krocích – teoreticky je to vlastně 7 s třemi korekcemi po cestě (samozřejmě tohle je jen polovina cviku, ještě se musíte vrátit na zem a poté nasadíte druhé opakování toho samého s druhou rukou držící kettlebell). Uf, že? Ale upřímně, byla to sranda a tak vysvětlené jak to bylo, znělo vše o hodně jednodušeji a snáze. Přece jen trénovat po částech a když se vše spojí do jedné velké skládačky a vytvoří komplikovaný cvik, to je způsob jak uspět. Dostali jsme řadu rad, jak se vyvarovat problémům, kde mají v každém kroku správně být končetiny, náš pohled, co a jak vlastně v daném pohybu procvičujeme a na co se zaměřit. No a poté co jsme si vyzkoušeli párkrát (no dobrá, určitě vícekráte) celý TGU. Smyslem je nejdříve správně podchytit teorii, zažít si správné pohyby a zautomatizovat si je a až poté začít se zátěží.

Swing

Když jsme skončili s TGU, přesunuli jsme se na další cvik. Na ten nám zbyla asi hodinka, ale taky je v méně krocích, které se snáze trénují. Třetí část tedy začala dead-weight liftem, tedy zvednutím mrtvé váhy, ukázka planku a tedy vlastně základy toho, co přijde dál – swing. Samotný swing jsme měli opět rozdělen a cvičily se jednotlivé fáze a pak se vše spojilo dohromady. (Jak jsem již říkal dříve, měl jsem značné problémy a to se nejvíce projevilo u swingu – těžká váha, kterou jsme si vzali, špatná koordinace a zkrácené šlachy z toho pro mě vytvořily velmi nepříjemné cvičení – ale vše díky pomoci trenérů i parťáka bylo vyřešeno – tedy dočasně, strečovat musím dlouhodobě, abych se dostal do formy – takže opět velké díky (!!) za trpělivost, rady a pomoc)
Následně jsme vše uklidili, posadili se a doptávali se na další věci. Pak jsme už byli propuštěni.

Pro mě to byl velmi náročný a vysilující den, nabitý obrovským množstvím informací, ze kterých značná část (asi většina), byla pro mě novinkou a některé mi připomenuly léta, kdy jsem aktivně cvičil a zčásti i tyhle věci ignoroval či nechápal, proč je mám dělat tak jak mám. No a pak jsme s Michalem vyrazili do Rockin Café na večeři ! Zrovna se odehrávala ochutnávka hotdogů v paleo duchu (pálivý byl skvělý prostě!).

Navíc jsme dostali přístup ke cvičebnímu materiálu a programu, který nás může vést na další cestě k hlubší lásce ke kettlebell a celému KB5. Nemluvě o možnosti rozšížení znalostí na dalších kurzech či možnost do budoucna se stát certifikovaným trenérem a pomoci dalším lidem.

Hodnocení kurzu: 5/5 , prostě protože víc dát ani nemůžu.
Předností je mnoho od osobního a přátelského přístupu trenérů, hezkého prostředí, vypracovaného stylu cvičení či komplexnosti, ale i variability (prostě nejde o cvičební pomůcku vhodnou na jeden druh cviku). Slabinou celého kurzu bych asi viděl jen v tom, že bude pokaždé trochu jiný (potřeby lidí, trochu jiný výběr některých kroků či pomůcek k daným fázím), ale to z něj možná dělá lepší kurz  a nemusí to býš slabinou v tom špatném slova smyslu, ale v tom, že bych ho navštívil opět znova za pár měsíců, třeba i u jiných trenérů, abych si ještě rozšířil obzory. Prostě těch 5 hodin nedokáže pokrýt mou kompletní zvědavost a informace, které nám mohli trenéři předat.