Rakouské město Krems an Donau, tedy česky Kremže, propůjčilo jméno vynikající hořčici, kterou jsem miloval od dětství. Plnotučnou či dijonskou jsem neměl až tak rád, ačkoliv v poslední době ji používám asi nejčastěji. Rozhodl jsem se tedy po jednodušších typech hořčice vyzkoušet i trochu časově náročnější postup. Místo tradičně českého kvasného lihového octa, jsem použil radši jemnější bílý vinný ocet a zvolil metodu louhování a následného dochucování. Bohužel jsem si celou dobu neměřil přesné poměry, ale ty také vychází z pálivosti hořčice, kterou používáte, a jaké máte chuťové preference. Co je však typické pro kremžskou hořčici je kombinace žluté a hnědé hořčice, může být trochu více nahrubo pomletá a také bývá trochu sladší.
Čas receptu: namáčení 24+ hodin, příprava 5-10 minut
Suroviny na cca 300 ml:
-
1 sáček žluté hořčice
- ½ sáčku hnědé hořčice
- 1 dcl bílého vinného octa
- 4-5 pol lžic hořčičného prášku
- 0,5 dcl vody
- 2 pol lžíce medu či kokosového cukru
- špetka soli
Postup:
- Den 1: Vinný ocet dám do nádoby s víčkem, společně se semínky hořčice. Můžu už předem mírně podrtit či namlít, ale není to až tak nutné. Zakryté nechám v pokojové teplotě mimo přístup přímého slunečního světla.
- Den další: Přidám trochu vody, hořčičného prášku a rozmixuju, nemusí to být až na pastu.
- Ochutnám, přidám sůl, med, případně více vody (pokud chci méně hustou) či více hořčičného prášku pokud je moc tekutá.
- Vytvořím si rovnováhu chutí, aby opravdu odpovídala mým chutím, přidáváním medu, hořčičného prášku či vody.
- Poté uložím do lednice. Chuť se s postupem času spíše umírní, nevadí tedy když první várka byla moc ostrá, mírně se ustálí s postupem času uskladnění.